Opět jsme s Renčou vyrazili ke kamarádům na chatu na Paseky u Proseče a já si tentokrát vzal sebou kolo. Už doma jsem si naplánoval výlet podle GPS a po snídaní se vydal po stopách rytíře Toulovce. První jsem minul rozhlednu Terézka na Pasekách, kde už jsem byl a pokračoval hezkým lesem mířícím pro mě neznámo kam. Z lesa mě to vyvedlo až do Zmetína. Cyklostezka se občas měnila v orné pole, ale stále byla značená, tak jsem věděl, že jsem nezabloudil. Holt se zde cyklostezky v zimě mění v běžecké tratě a tam je jedno kudy pak vedou. Krajina se různě měnila, poznával jsem nová místa a nové vesnice. S občerstvením už to bylo slabší. Proto jsem neváhal a hned v Jarošově jsem zastavil u jedné z málo hospod, kterou jsem potkal. Posilnil jsem se guláškem a pokračoval po stopách rytíře. Minul jsem velkou ohradu s daňky, kteří se nerušeně pásli. Zvěčnil jsem si je na fotoaparát a pokračoval dál. Cesta mě dovedla do Nových Hradů, kde je krásný soukromý zámek. Okoukl jsem ho jen z venku, ale lidí tu bylo dost. Já se vrátil zas na stezku a pokračoval dál. Okolo potoka Novohradka, kde byla cesta opravdu úzká jsem dojel do Skutče. Nedaleko se nachází hrad Rychmburk v obci Předhradí, kde je ovšem domov důchodců a prohlídky se zde neprovádí. Já ovšem hledal výčep, kde bych uhasil žízeň. Na živu mě udržovali při cestě třešně, kterých tu bylo až až. Opravdu zapomenutý kraj, kde se asi do hospody nechodí. Zachránil mě až bufet pod rozhlednou Borůvka, kde jsem svlažil hrdlo. Na rozhledně už bylo zavřeno a já tedy pokračoval dál. Měl jsem v nohách 60 km v terénu a sil už ubývalo. Sláva Proseč, odtud to mám už kousek a tak už po silnici zpět na chatu. Ke konci dne mě zastihl ještě vlahý deštík, který neohrozil můj návrat. Celkem znaven jsem dojel a byl rád, že jsem doma. Sprcha byla hned po napití druhá v pořadí. Příště si lépe naplánuji cestu a věřím, že bude líp.