Při cestě na kolo, mne odchytil soused Franta, že se přidá. Ve dvou to je hned veselejší. Zná to tu líp a tak jsme se zařadil do závěsu. Slunce krásně svítilo a tak to nemělo chybu. Franta mě vzal do Hornopořárského lesa, který byl protkán mnoha cestami. Hezky široká cesta a rovina , co víc si přát. V Horních Požárech jsme začali klesat k Sázavě. Širokou cestu jsme neopouštěli a ta nás zavedla do zdejšího kamenolomu. Na jednu stranu je ta hromada kamení pěkná, ale zas na druhou je to škoda, tak ničit přírodu. Ale kdo s tím co nadělá. My se tedy dostali až na břeh Sázavy, kde jsme v Kamenném Újezdu přejeli řeku a po občerstvení s vodákama, pokračovali dál po břehu. Najeli jsme na Posázavskou stezku, která není zrovna cyklostezkou, ale s trochou vůle se dá. Občas člověk musí přenést kolo přes nějaký kořen, či kamenný schod, ale víceméně jede. A rozhodně jsme tu na kolech nebyli sami. Samozřejmě jsme se zastavili na zdejších vyhlídkách a koukli se na tok řeky. Netrvalo dlouho a my byli v Pikovicích. Tam končí většina vodáků a tak je místní hospůdka peklo. Raději jsme jí minuli. Prudkým převýšením jsme se dostali do Petrova a to je po silnici do Jílového kousek. Bohužel jsem cestou píchl a tak jsem musel každou chvíli pumpovat. Ale nakonec dojel. Teda jen do hospody, a odtud už pěšky domů. Pěkný výlet, tak doufám že to tak viděl i soused Franta. On totiž ještě nemá ten cyklistický mozol na zadku.