Původně jsme byli připraveni pro sjezd Sázavy, ale z neobjasněných příčin se ráno snížila hladina řeky a Sázava se stala rázem nesjízdnou. Byla to škoda, jelikož přijel i Luis s rodinou a všichni se těšili na vodní zážitky. Narychlo jsme tedy vymysleli plán a skupinu jsme rozdělili na dvě. Ženy a muže. Ženy šly na procházku okolo Jílového a chlapi do vojenského muzea v Lešanech. Měli jsme štěstí, jelikož to byl letos poslední den, kdy měli otevřeno. Rozhodně jsme zde nebyli sami. Milý byl i vstup zadarmo. Muzeum je v areálu bývalých kasáren a opravdu je rozlehlé. Technika není jen venku, ale i v hangárech. Je pěkně seřazena, dle časového období i podle druhu nasazení. Vše je i pěkně doplněno kulisami a figurínami, které dodávají exponátům zajímavý pohled. Musím říci, je tam toho opravdu dost až možná moc. Prošli jsme opravdu vše. Velmi pěkná byla rekonstrukce tankové bitvy. Zabrala celý hangár a byla doplněna i zvukovými efekty. No, pěkná srandička. Odpočinuli jsme si ještě ve zdejší kantýně, která byla trochu již vyjedená. Zajímavé bylo, že se zde kumulovaly otrávené ženy, které toto téma moc nezajímá. Měli tu i přizpůsobený tank jako dětskou prolézačku, což se dětem zamlouvalo nejvíce. Po celé prohlídce, kterou jsme ke konci skorem proletěli došlo na setkání s našimi ženami v Jílovém v hospodě na jídle. Bylo vidět, že náš výlet byl rozhodně zajímavější, dle našich rozzářených obličejů. Tak snad příště to voda dopadne líp.