Pořád říkám jak chodíme do hory a vlastně to nikdy pořádně do hory nebylo. A proč se vlastně někdy nepodívat do nitra hory. V Krkonoších ta možnost je a ještě k tomu do Sněžky. V dřívějších dobách se tu poměrně hodně těžilo a někdo z toho dokonce i zbohatl. Zdejší nadšenci tu zpřístupnili důl Kovárna, kde se přes prázdniny pořádají prohlídky. Vše se musí dopředu zamluvit a pak v domluvenou hodinu být na místě. My jsme se museli rozdělit na dvě skupiny, protože nás bylo víc než deset, což je maximální počet návštěvníků. Venku bylo krásně slunečno a Pec pod Sněžkou narvaná turisty. Obřím dolem jsme se dostali až ke vchodu, kde na nás čekal permoníček. Byl to tedy průvodce, ale s čepičkou, pláštěm a dlouhým vousem. No prostě permoník. Oblékli jsme se do plášťů, vyfasovali přilby a mohlo se sfárat do hory. Mají tu zpřístupněny tři štoly a pracuje se na dalších. Jsou tu opravdu obrovské sály, kde se teď nachází žebříky a plošiny pro turisty. Ve výkladu jsme se tedy dozvěděli, že se zde těžila arzénová ruda, ne tedy žádné zlato. Pro ukázku je zde vystaveno několik replik nářadí, které pomáhalo havířům v boji se skálou. Vše jsme si mohli na vlastní kůži potěžkat a dokonce jsme mohli i vytesat nějakou kamennou památku. Docela mazec, když se rozezněla naše vypůjčená kladiva. Doba to byla těžká. Člověk by neřekl, ale strávili jsme tam 1,5 hod. a pak se rádi zas vrátili na denní světlo se svými úlomky. Průvodce nám zkontroloval zda jsme vysekali nějakou rudu. Já se přiznám, že ani ťuk. Venku to byl vcelku teplotní šok, když jsme se z té zimy (10°C) vrátili do toho tepla. Kolemjdoucí lidé koukali proč jsme tak navlečení. Ale brzo jsme se aklimatizovali a vrátili se zpět do Pece. Cestou jsme se stavili na pivku, jelikož si to počasí žádalo.V Peci jsme se s Renčou a Hančou stavili v Relax parku a vyzkoušeli bobovou dráhu. Každý z nás sjel dvě jízdy, protože jedna je jako nic. No a po té troše adrenalinu jsme zajeli k Šárce do hospody na nějakou mňamku. Výlet byl u konce a my se vrátili zpět do Zákoutí.