Navštívil jsem po čertech velkej koncert skupiny Kabát na Vypichu. Očekávalo se 60 tisíc fanoušků, tak jsem na Vypich jel už v 17 hod. Byl jsem domluven s několika lidmi a hlavně s kolegy z práce, kde jsme si z toho udělali firemní akci. Zatím jsem tu byl sám. Na louce to už ovšem žilo naplno. Stanové tábory plné piva a klobás byly na svém místě. To musím pochválit. Na pivo jsem vůbec nečekal. Ovšem s jídlem to bylo horší. To jsem si musel zasloužit půlhodinovou frontou. Ale pak stála šunčička od kosti za to. Hodina začátku se blížila a nikdo z domluvených kamarádů nevolá. No, domů nepůjdu. Užiji si tedy koncert sám a třeba se potkáme v davu. Přesně v osm se podium rozsvítilo a koncert začal. Kam se hrabe Madonna. Kabát valil jednu pecku za druhou a šlapalo mu to po těch 20 letech pořád dobře. Zazpíval jsem si a trochu se pohoupal v kolenou. Víc jsem se neodvážil. Největší zážitek mě ovšem čekal. Koncert skončil přesně ve 22 hod., jak říkala smlouva a ani o minutu navíc. Teď se ten 60 tisícový dav musel dostat zpět do reality. Což o to, z areálu to byla pohoda, ale na zastávce tramvaje už bylo těsno. A to jako totální. Vždy když jela tramvaj, tak první řada pěkně čistila bok. Když se dostala řada i na mě, tak jsem doslova vzduchem zaplul do vozu tramvaje ani nevím jak. Od mačkání jsem si odpočinul až v metru. To mě dovezlo na Budějovickou, kde mě nabrala Renča a jeli jsme společně domů. Renča z pekelně dobrejch nákupů a já s úlem v hlavě.Večer mi přišlo 15 nepřijatých hovorů. Byla přetížená síť. Je to dobrý kamarády ještě mám.